Saskii
(19. dubna / 13. května 2006)
Jsi jak čirá voda tekoucí z hor,
vlažná a krásná, udoláš žízeň i mor.
Třpyt kapek tvých oslňuje mé obzory,
šel bych za tebou přes lesy i hory.Jsi má voda života, tak jemná,
pronikáš hlínou i tvrdou skálou.
Jak žár slunce tvrdá, neoblomná,
pokrýváš krajinu něhou svou.
Další bloggerský řetěz je na světě. Štafetu jsem dostal od Davida Kohouta (viz. jeho
plocha 
) Nebudu tu pitvat smysl a nesmysl podobných řetězovek, ačkoli
je příliš neuznávám, ale ukázat vlastní desktop je docela fajn a
nedělám to poprvé. Takže hurá do exhibicionismu!
Tedy spíš: Ať žije minimalismus!
Vzhled mého desktopu vidíte na náhledu (po kliknutí se vám zobrazí
v původní velikosti). Zeměkoule na ploše je animovaná, respektive
poloha stínu odpovídá skutečné denní době, což je docela fajn, když
uprostřed noci zavřu všechna okna a zjistím, že už je noc 
. Prý bych měl předat štafetu někam dál. No, abych pravdu
řekl, je to trochu dilema. Asi to zatím neudělám, protože mě vlastně
nikdo nenapadá…
Oficiální e-shop Valve Software a herní série Half-Life
má v nabídce nového miláčka. Je jím plyšový
Headcrab, kterého všichni hráči tak dobře znají. Plyšák
je zpracován opravdu v každém detailu, je ovšem v menším
měřítku. Jeho tělo je velké asi 6 palců (cca 15 cm) a tak ho
jeho tlamou
nasadíte na hlavu leda svému domácímu mazlíčkovi . Bohužel… do Čech se tato „hračka“
nedodává.
I přesto, že tento weblog není zrovna dvakrát aktivní, nakonec jsem
přistoupil k tomu, že jsem si zaregistroval vlastní doménu
chlupatejslon.info a pod ní přesunul obsah a vše ostatní.
Abych to celé trochu objasnil: Na účet webhostingové společnosti
Banan.cz se již dlouho nesou vlny kritiky, ovšem mně a známému
Michalovi (předchozí hosting byl jeho) se vše zdálo víceméně
v pořádku. Michal se ale nakonec rozhodl hostovat si své weby na
vlastním serveru, a tak se rozhodl hosting zrušit a od Banánu odejít.
Problémy ovšem nastaly při pokusu o převod domény k jinému
registrátorovi. Protože se to zkrátka nezdařilo (nemáme tušení, kde byla
chyba), původní doména je nyní nedostupná. Data tohoto webu jsem mezitím
přesunul jinam, ale otázkou bylo, jak to bude s nějakou doménou a
zda-li vůbec nějaká bude.
Nyní je asi vše už jasné a tak můžu tímhle spotem oslavit tu malou
renesanci mezi DNS, díky níž má můj weblog zase své místo na webu.
I když se musel přestěhovat a změnit si jméno .
Občas potřebují najít latrínu a nechce se mi riskovat možné důsledky toho, že se mi to nepodaří dostatečně rychle. Naštěstí Opera nabízí celkem zajímavé možnosti rychlého hledání. Neváhal jsem a Operu si nastavil tak, abych našel cestu na La Trine co možná nejrychleji:
[Search Engine XX]
Name=La Trine
URL=http://www.dgx.cz/%s
Query=
Key=la
Is post=0
Has endseparator=0
Encoding=utf-8
Search Type=1
Description=
Verbtext=17063
Position=-1
Nameid=0Tento kód stačí přidat na konec souboru search.ini ve vašem
profilu (XX zaměňte za pořadové číslo „La Trine search
enginu“) a pak vesele do adresního řádku stačí psát la
trine. No není to krása?
Odejdete z domova, kde jste se nemuseli o moc věcí starat,
v ledničce jste obvykle něco našli a ve špajzu taky. I když jste
možná chodili do školní jídelny, o víkendech vám vařila maminka,
starší sestra nebo babička a zkrátka to bylo fajn (většinou ). Tedy odejdete na kolej nebo privát a jste víceméně
odkázáni sami na sebe.
Chození do menzy mě příliš bavit nikdy nezačalo a tak tam vlastně ani nechodím, i když je to jedno z míst, kde se můžete aspoň jednou denně docela dobře najíst. Výběr z jídel je poměrně široký. Menzy spadající pod ČVUT jsou vcelku slušná stravovací zařízení, dokonce moderně vybavená. Strahovská menza je po rekonstrukci příjemnou a útulnou jídelnou. Nicméně řekl jsem, že menzy nenavštěvuji.
Vím, že můj jídelníček není příliš dobrý, od začátku studia se to ovšem výrazně změnilo. Začínali jsme se spolubydlícími na Rychlých večeřích, čínských polévkách a mražených pizzách. Pochopitelně si každý kupuje nějaké pečivo, máslo, pomazánky, sýry, salámy, jogurty a takové ty běžné potraviny. A nesmím zapomenout ani na zeleninu! S teplými jídly je to horší. Už jen proto, že jídla ze sáčku jsou jaksi přechemizovaná a výběr v obchodech je omezený. Rychlých večeří jsem během podzimu snědl nespočet. Vlastně mi chutnalo jen Kuře na paprice a Těstoviny s boloňskou omáčkou, zbytek se nedal jíst více než jednou. A tak jsem se krásně přejedl kuřecí rychlé večeře a nezbývalo, než se spoléhat na mraženou pizzu. Osvědčila se nám dvojbalení značky Maestro (ale jen ta modrá!) a Gussepe.
Bohužel student časem zjistí, že ani každodenní konzumace pizzy není to, co zažene hlad. Vlastně hlad možná ano, ale spíš mě za nějakou dobu stejně přešla chuť. Přesto je mražená pizza taková záchrana, pokud není nic jiného nebo nechcete ztrácet čas kuchtěním vlastních jídel. Čínské polévky tvoří jakýsi doplněk po celou dobu. Zahřejí, nasytí, jsou rychle hotové a relativně levné. Je ale třeba si umět vybrat a případně vyzkoušet několik značek. Já mám nejraději Yum yum, cenově kolem 9–10 Kč. Kromě podezřelého složení obsahu sáčků se základem polévky a dalšími přísadami (chilli, olej) je čínská polévka vcelku dobrým a velice snadno připravitelným obědem nebo večeří.
Dlouho jsem si pohrával s myšlenkou uvařit si sám. Tedy nikoli uvařit vodu a v ní obsah nějakého sáčku, ale koupit si suroviny a z nich něco připravit. Maso – jím vlastně jen kuřecí, vepřové a ryby, ale vepřové si netroufám kupovat (nevyznám se v něm) a ryby tak často nejím, přičemž rybí prsty jsou něco jako smažený sýr, takže je nekupuji. Kupuji jen kuřecí prsa (resp. prsní řízky) a nejčastěji si je osmažím nakrájené na kousky s nějakým kořením, případě předem naložené atp. Experimenty nikdy nekončí a tak jsem zatím kuchtil pouze s těstovinami, rýží, knedlíky s vajíčkem a nějakou tou mraženou zeleninou. Zejména s hráškem, kukuřicí a směsí na lečo, případně čínskou směsí.
Nakonec mě vaření celkem baví, něco jsem zkusil hned a na další jsem dostal dobré rady od maminky, od kamarádek a podobně. Rád experimentuji.
A jak se stravujete vy?
Internetem, respektive krz blogy, se rozjel další řetěz. Jmenuje se Čtyři věci. Patrně už jste to někde viděli a ke mně se to doneslo také. Nejprve jsem zvažoval, mám-li do toho jít, ale protože mi babu dala má drahá kamarádka Sisao, rozhodl jsem se to napsat také.
Život studenta si žádá své.
Možná neumím počítat . Beztak je jich celkem víc.
)Nejlepší televize je pro mě vypnutá televize, takže nic z toho stejně nesleduji. Krom Trpaslíka na DVD.
Proč je to jen tak podobné těm Sisainým oblíbeným jídlům? Toť nevím
.
V nejlepším se má přestat. Takže když už jsem vše tak hezky poslal do éteru, myslím, že tento spot nenávratně ukončím. Děkuji.
Google
radí: „Zkuste odebrat uvozovky z dotazu. Získáte tím více
odpovědí.“ To je docela trefné a náhodou se našemu zdroji podařilo
najít
zemi, odkud údajně pochází Nette.
Podle neověřených zdrojů se na Haiti nachází opuštěná továrna Fjordu, kde je nyní podezřele živo. Vše se zdá, jako by se zde opět začaly svařovat karoserie, ale náš tamní zdroj to považuje za nevěrohodné. Do továrny nikdo nevchází a ven nikdo nevychází. Občas přijede a odjede černá dodávka, jejíž detailní fotografii se nám podařilo získat. Jak je to tedy s Nette & Fjordem? Spojil se David Grudl s Norskými automobilovými vývojáři, aby společně nakopli web nějakým novým koněm?
O celé věci možná něco vědí někteří přednášející
z MFF UK, kteří o triviálních drobnostech ve svém výkladu
říkají: „Přenechme to Koňovi.“ 
Vyplývá z toho, že Kůň za nás bude řešit
triviální problémy a my se budeme moci konečně věnovat těm komplexním?
Přesto lze takové jednání považovat za skrytou reklamu, protože studenti
nemají zdání, kdo nebo co je to ten Kůň, ovšem po
uvedení koně na trh se všichni poženou do on-line obchodů.
Za zmínku stojí i to, že se na FEL ČVUT někteří vyučující snaží dokázat existenci koně sedmnáctinohého, případně šestnáctinohého. To dle situace. Více informací poví Monty.
Přítomnost týmu DGX v oblasti Terre
Nette je více než pravděpodobná. Vše nasvědčuje tomu, že malé
osobní letadlo Cessna, které zachycuje snímek získaný naším zdrojem,
patří obávanému Davidu Grudlovi aka
EL DGX. Bohužel se nám nepodařilo zjistit,
jestli si s sebou dovezl i koloběžku a pingpongové míčky. 
Co je ale jisté, pod starou továrnou jsou rozlehlé prostory,
o nichž se ví jediné – před lety zde bylo vybudováno podzemní
golfové hřiště a je tedy zřejmé, že David Grudl spojil práci
s dovolenou. Mezi kuchtěním Nette si zřejmě
rád zahraje golf nebo vypije nějaký ten drink. O snědé krásky je na
ostrově Haiti jistě postaráno.
Jak je to celé ve skutečnosti? Co je pravdy na tom, že David Grudl jezdí
rybařit do Norska? Kolik dolarů stojí klíč k šifře
<?php?>? Bude Nette opravdu
dobrým Koňem nebo to je jen jedna velká bouda?
To vše se možná jednou dozvíme…
Na konci minulého roku u nás k mému překvapení vyšel český překlad knihy Tom Clancy's Splinter Cell napsané Davidem Michaelsem (pseudonym Raymonda Bensona). Trochu zavádějící je jméno Toma Clancyho v titulku knihy, ale stejně je nazvaná i hra, na jejíž tři díly kniha volně navazuje, a navíc Tom Clancy je vlastně autorem příběhů i hlavní postavy v těchto epizodách. U nás můžete knihu sehnat například v Praze v Luxoru nebo snad i jinde. Cena je velice příznivá (i přes to, že je kniha v pevné vazbě a s přebalem, cca 260 stran), kupoval jsem za 199,– před Vánoci jako novinku.
Zatím jsem se nedostal k tomu, abych si knihu přečetl, ale už první
kapitola mě zaujala. Jako hráči vnímáte děj ponořeni do duše Sama
Fishera a prožíváte okamžiky při plazení větracími šachtami,
šplhání po okapu nebo ručkování po římse vysoko pod střechou budovy, a
to vše v noci a ještě lépe za deště. Kniha je vlastně zpracovaná
stejně. Nemůžu ještě dělat ukvapené závěry, ale vyrazila mi dech.
A to doslova. Začíná totiž tím, že se Sam Fisher probudí kdesi ve
větrací šachtě a začně uvažovat (vypravěčem je sám Fisher)
o tom, co tam vlastně dělá a tak trochu vás provede tím, jakým
způsobem musí přežívat, když provádí nějakou svou misi. Dovíte se
například, co všechno skrývá ve svých útrobách Fisherův
„supermanský“ oblek . Krom jiného dojde také k pěkné přestřelce a nakonec
k útěku. Toť shrnutí první kapitoly.
Atmosféra knihy se jasně blíží k atmosféře ve hře. Ostatně
nepředpokládám, že by si knihu kupoval někdo, kdo herní předlohu vůbec
nezná, a tak fanoušci hry si budou připadat… no zkrátka jako Sam
Fisher. Knihu doporučuji . David Michaels již napsal pokračování, v originále
s podtitulem Operation Barracuda.
Update 18. 1. 2006: shodou okolností včera vyšlo avízo knihy i na Tiscali Games, kde najdete i čtenářskou recenzi.
„Myslí si, že se do ničeho nebude míchat, dokud nebude muset, a tak se do toho , blázen jeden hloupá, namočí až po uši.“
Agatha Christie: Smrt staré posluhovačky; Knižní klub/Ikar 2001
Aneb další příjemná, ale napínavá detektivka slavné autorky .
