Exkurze do Škoda Auto, a. s.
V rámci našeho oboru máme naplánováno několik výletů do velkých strojařkých firem. Loni to byla firma TOS Varnsdorf a. s. a dnes Škoda Auto, a. s. Ještě nás čeká Mělník.
Od školy jsme vyrazili v 9:30, u fabriky jsme byli zhruba o hodinu později, protože nás cestou zdrželo pár pomalých nákladních vozů s kamením. Zjevně exkurze do škodovky nepořádáme jen my :o), takže škodovácké muzeum jsme navštívili až po prohlídce vlastní továrny. Bylo tam totiž narváno.
Areálem jsme se vozili v autobuse, protože škodovka má dokonce větší rozlohu než Monako. To jsme se jako zajímavost dozvěděli od jedné z doprovázejících slečen. Ty nám ostatně vždy stručně pověděli něco o hale, do níž jsme se právě chystali vejít, případně pár poznámek uvnitř.
Jako první jsme navštívili svařovnu fábií. Tam jsme museli mít ochranné brýle — jako ostatně i každý zaměstnanec. Bohužel zde je docela hluk, proto nebylo možné pokládat příliš mnoho dotazů. V každém případě tato linka je automatizována zhruba z 80 %, zbytek drobnějších svárů se provádí manuálně. Každá karoserie má svůj vlastní podstavec, na němž putuje po všemožných dopravnících celou továrnou.
Velice impozantní je pohled na šest svařovacích robotů (na celé lince jich je samozřejmě mnohem více), jak se všelijak kroutí a s nesmírnou přesností umísťují bodové sváry. Takto se postupně od základny přivaří boky a střecha vozu. Celá karoserie pak včetně dveří a kapoty putuje do lakovny.
Následně jsme se přesunuli k motorárně, kde se staví tří- a čtyřválcové motory a převodovky do fábií. Zde toho tolik vidět nebylo, alespoň zpočátku ne. Samotné sestavování motoru, kde pracuje několik týmů zaměstnanců a postupně přistavují součásti, jako když stavíte LEGO podle návodu, už bylo zajímavější. Celý motor, myslím že i včetně převodovky, byl už celkem velký.
Třetí hala, do níž jsme měli možnost nahlédnout, byla ta kompletovací. Opět pro fábie. Sem přijíždí již nalakované karoserie. Z nich se nejprve odmontují dveře, které se dále „staví“ samostatně. Pak opět skupiny zaměstnanců postupně montují všemožné součásti interiéru. Víceméně se začíná palubní deskou. Ta je nejprve sestavena zvlášť a poté se jako modul jen zasune do karoserie, upevní se šrouby a je to. Montáž palubní desky je prý nejkomplexnější úkon vůbec. Zřejmě se tím myslí i její vlastní sestavení.
Pak následuje vložení „koberečků“, sedaček, bezpečnostních pásů a tak dále. Zbytek linky jsme neměli možnost vidět. Nakonec probíhá samozřejmě řada testů; ať už na speciální dráze nebo roboticky mnohanásobné otevření a zavření dveří, kapoty, kufru… Testování by vydalo na samostatnou kapitolu, my jsme o něm navíc viděli pouze krátký film.
A to už jsme v muzeu firmy, kde jsme tedy kromě tří filmů (historie; výroba fábie; prezentace vzniku a technologické dokonalosti nové octávie) viděli expozici Vznik vozu a samozřejmě jsme si za doprovodu jedné z našich dvou průvodkyň prošli i vystavené historické vozy. K oboum expozicím jsme měli vcelku bohatý výklad, čehož si cením.
A to je vlastně vše. Ještě pro zajímavost zmíním, že Škoda Auto je největším zaměstnavatelem v Mladé Boleslavi, počet zaměstnanců čítá přes 20 tisíc osob. Z celkem jasných důvodů nebylo možné v areálu fotit ani pořizovat video záznamy.
