<texy>Hehe, no vidíš, Dane, a u tebe jsem to tak ani nečekal :)). Nebo je to spíš tím, že jsem o tom nepřemýšlel.

Mám rád, když jsou věci srovnané, ale nenuťme se k tomu :).

<texy>Ahoj Mamufe, díky za úderný článek.. v zásadě souhlasím. Asi možná víš, jak na tom jsem s bordelem. Ale jednoduše: řád bývá často na úkor svobody myšlení. Stejně tak pevný systém. Někde pomáhá, v kreativitě může škodit. Jsem docela volnomyšlenkář, takže nejsem maniak na "systémy" v mém pokojíku. Nějaký čas pořádný bordel, když zjiistím, že se mi ztrácí věci a nemůžu najít, co chci. No, naštvu se a pořádně uklidím. Což následně vystřídá (celkem ideální) stav přiměřeného bordelu. Líbí se mi, když mám po pokoji stohy knížek, do kterých můžu pravidelně nahlížet. Když mám velký stůl a na něm vše, co potřebuji (šuplíky totiž nemám rád – jsou jenom pro ty nejdůležitější věci).. víš, to pak je v pokoji útulno. A mě fascinují zahráblé koutky, kde si můžeš zalízt k monitoru, obklopit se knihami, rozsvítit lampičku, někam do rohu vrazit čaj.. a ponořit se do pracovní nálady… miluju to a doporučuju všem!

<texy>Úplně souhlasím. Kdyby ke mně teď někdo přišel, mohl by si myslet, že jsem "bordelář". Nicméně, razím heslo "nejlepší systém je chaos". A úspěšně :o) všechno je prostě poruce..