Objev internetu a programování
O záhadách webu, o WYSIWYG, o virech, o kompilování programů, o iNet software, o procedurách a o počítačích vůbec.
Na začátku roku 1998, kdy jsem prvním rokem navštěvoval Gymnázium v České Lípě, nám do školy pořídili nové počítače a zavedli připojení k internetu. Byly to Celerony na 300MHz s 32MB paměti. Učebnu jsme mohli navštěvovat prakticky každé odpoledne a mnohdy i o přestávkách.
Spolužák Honza, známý jako Fosfor (celým pseudonymem Fosfor Aaka) se stále vrtal v jakémsi bejziku. Tuhle něco popisoval spolužáku Ondrovi. Já zrovna byl u toho, a tak jsem naslouchal. Pochopil jsem, že se jedná o programování, alespoň podle toho, že tam měl příkazy, které na obrazovku vykreslovaly čáry a podobně.
Později jsem se Honzy ptal – zase seděl u bejziku, co znamenají
některé ty příkazy. Rád mi to vysvětlil. Tak jsem byl zase o něco
chytřejší
. Celkem jsme se bavili u povídání o počítačových
virech. To byly ještě ty klasické, nošené oběťmi na disketách :o).
Napadlo mě, že by bylo dobré udělat takovou imitaci viru, který na
uživatele vybafne a začne po stisku libovolné klávesy jakoby formátovat
pevný disk. Honza nebyl proti, vzal disketu s bejzikem a šli jsme
k nám domů.
Zdroják toho programu už nemám, ale stálo to za to. Formátování bylo
řešeno jako pseudo dialogové okno s ukazatelem průběhu z Windows
(spíš 3.1
a přitom pěkně chroupal PC speaker. Honza musel jít domu a
tak jsme toho nechali. Mně to nedalo, sedl jsem si k počítači a začal
jsem studovat zdroják. To, že nejsem tak úplně blbej, se hned projevilo,
protože jsem poměrně rychle pochopil význam snad všech použitých
příkazů. Zejména díky nápovědě :o).
Tak jsem si ten náš viřík (to je ale divné slovo, co?) upravil. Kromě
změny barviček a pár textů jsem připsal část, která po skončení
„formátování“ vypíše klasickou hlášku Windows 95:
„Nyní můžete počítač bez obav vypnout“. Později došlo ke
změně, konkrétně na „Nyní můžete počítač bez obav hodit
z okna“
. Je pravda, že tuto druhou hlášku jsem pak nastavil i v
počítačích ve škole. Pouze šlo o vytvoření správného .BMP
souboru s jiným textem a jeho umístění někam do složky Windows, ale
to asi spousta z vás zná (a nebo ne :)).
V programu CorelDRAW 8 jsem našel obrázek 3D sítě, taková ta cyberspace. A tak jsem si udělal logo, na jehož pozadí byla ta síť a v popředí 3D text „iNet“. Toť můj tehdejší pseudonym. Jelikož jsem psal programy v QuickBASICu (totiž v bejziku :)), dával jsem si na konec každého programu hlášku o autorství – „© iNet software“. Samozřejmě se o skutečných programech vůbec nedalo mluvit. Jediné, co ty naše výtvory skutečně dělaly, bylo to, že vykreslovaly nějakou grafiku — rámečky, nadpisy a podobně. A také jsme vesele a nevědomě používali GOTO (viz. někdy příště).
V létě 98 jsem se dostal i k Visual Basicu. To mělo jednu výhodu. Mohli jste si hrát s windowsovskými okénkami, tlačítkami a podobnými blbinkami ;-). Jenže to bylo asi tak všechno. Měl jsem povědomí i o Visual C++, ale myslel jsem si, že to je nějaký lepší Basic. V časopise Chip jsem četl články pana Miroslava Viriuse a tak mě napadlo se jej zeptat, v čem se píší takové programy jako jsou MS Office nebo CorelDRAW. Psal jsem mu, že třeba Visual C++ a Visual Basic nemají takové grafické schopnosti, aby v nich bylo možné třeba CorelDRAW vytvořit. Odpověděl mi, ale důležitější bylo to, že jsem v tom měl opravdu nepořádek. Hodně jsem toho neznal a tak jsem netušil, že autoři CorelDRAW netvoří z toho, co jim nabídne jaké vývojové prostředí, ale že musí většinu napsat sami. Později jsem na tento fakt přišel sám.
Výuka počítačů nás čekala až od tercie (osmá třída ZŠ), ale my jsme v počítačové učebně seděli snad pořád. Já jsem tehdy objevil inernet. No ano, spíše jen webové stránky. Také jsem o tom měl takové zkreslené představy, třeba o hlednání, protože jsem si v hlavě nosil několik z mýtů internetu. Zjistil jsem, že MS Word umí vytvářet webové stránky. Později jsem pochopil, že se metodě, jakou MS Word používá, říká WYSIWYG. Hurá do toho!
Jistě si dovedete takto vytvořené stránky představit. Ještě dnes jich
je na internetu spousta. Když mě obyčejné psaní a stavění stránek
přestávalo bavit, začal jsem zkoumat to, co mi Word ukázal jako zdroj
stránky. Grafiku, což bylo logo stránek a pak tlačitka, jsem dělal
v programu Corel PhotoPaint 8. Škoda, že ty stránky už nemám, jako
recese by to mohlo být dobré. Nebo jako odstrašující příklad
.
V každém případě jsem zjistil, že MS Word a potažmo i MS
FrontPage, který jsem používal později, vkládá do kódu poměrně dost
zbytečností. Snad poslední stránky, při jejichž tvorbě jsem WYSIWYG použil, byly stránky
naší programátorské skupiny TeenSoft. No, později, k čemuž se
váže i objev hambatých stránek, jsem si uvědomil, že slova Teen a
Soft spíš zavání hambatými fotkami mladých holek :o). Takže zpět: Ve
FrontPagi jsem vytvořil tabulkovou kostru a zbytek jsem už dělal ručně.
A navíc jsme žádná programátorská skupina nebyli. Holt malí kluci
s bejzikem
. Taková nostalgie!
Někdo zjistil, že existuje QuickBASIC, který umí programy překládat do
.EXE souborů. Byla to verze 4.5 a po pár měsících jsme
si ji sehnali. Dobré to bylo proto, že nikdo nemusel složitě spouštět
QuickBASIC a pak v něm spouštět daný program. Mimo jiné jsme toho
chtěli využít také proto, aby nikdo nemohl číst naše zdrojáky. Dnes se
nad tím mohu jen pousmát, protože si vážně nedovedu představit, že by
v našich zdrojácích někdo našel něco vážně užitečného
.
Společně s Honzou jsme v QuickBASICu objevili procedury a funkce.
Beztak jsme je využívali jen k zavolání úvodního loga a pak kreditů
na konci programu. Možná občas i na nějakou složitější programovou
část.… Kdo mluví o složitějších programových částech?
. Ale jednoznačně to byl krok kupředu, takže si toho
vážím.
